Nad zvrácenými úvahami jednoho publicisty
V Hospodářských novinách vyšel článek Petra Kamberského s titulkem »O zvrácenosti stávky pro peníze«. Česká televize tento titulek plně využila a na článek upozorňovala při každém ze svých upoutávek na denní tisk. Není divu - vládne nám Topolánek se svými pravicovými hochy a je proto třeba na nejmenší možnou míru stlačit všechny možné projevy občanské nespokojenosti s tím, jak se u nás neustále rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými.
Pravicoví redaktoři všech sdělovacích prostředků, včetně údajně »veřejnoprávní« ČT, mají eminentní zájem na tom, aby si své platy, které jsou jistě nepoměrně vyšší než v mladoboleslavské Škodovce, zasloužili a při »dobrém « chování ještě možná i zvýšili. Atitulek článku z Hospodářských novin »O zvrácenosti stávky pro peníze« se pochopitelně navýsost hodil.
To, že vyšel právě v Hospodářských novinách, které jsou financovány německým kapitálem, jistě není nikomu divné, divné jsou spíše úvahy Petra Kamberského, který v podstatě žádá, aby odbory měly mít stávku za vyšší mzdy zakázánu zákonem.
Ajde na to od lesa. Jsme prý, podle Kamberského, zvláštní země. Nestávkuje se ve spoustě dílen a obchodů, kde lidé pracují v nedůstojných až ponižujících podmínkách, i když tam by to prý možná mělo smysl, ale »zastavit pás chtějí relativně blahobytní škodováci - a nikoli pro ústrky, ale kvůli tlustší výplatnici«, píše Kamberský a dodává: »A v tom je ta zvrácenost: debata o platech je normálním smluvním jednáním, žádná strana nepotřebuje zvláštní ochranu. Ani z Ústavy, ani ze zákona o kolektivním vyjednávání. « Všechny jeho další věty pak svědčí nejen o naprosté asociálnosti tohoto mladého muže, ale také o naprosté neznalosti prostředí, ve kterém se dnes musí pohybovat zaměstnanci. Pokud jde o firmy, ale také mnoho obchodních řetězců, kde se s lidmi zachází jako s pouhými nástroji na zisk, mohl by jako ekonomický novinář vědět, že v řadě podniků jsou zaměstnanci pod takovým nátlakem, že ani nemohou pomyslet na založení odborové organizace, protože by přišli o práci. A obchodní řetězce? V těch se pracuje většinou na dobu určitou a zaměstnanci se tam střídají jak na běžícím pásu. Většinou nemají ani čas kvůli něčemu organizovaně protestovat. A jeho teorie o tom, že když se někomu nelíbí jeho plat, tak mu nic nebrání zvednout kotvy a jet jinam, je už úplně zmatená v zemi, kde je vysoká nezaměstnanost.
Kamberský má také pocit, že žijeme v »sociálním státu«. Jaký je to sociální stát, když v něm živoří statisíce lidí za platy, ze kterých pomalu nemohou ani zaplatit činži, vzdělání pro děti, o dalších pro důstojný život nezbytných věcí ani nemluvě. A bude ještě hůř, jestliže podobným asociálům, tentokrát vládním, vyjde to, co si předsevzali.
Jak je Kamberský kritický k zaměstnancům, tak je laskavý k zaměstnavatelům, kteří si domů nosí pohádkové odměny. Co laskavý, téměř nad nimi pláče, nad chudáky, kteří to, co berou jejich zaměstnanci, mohou klidně věnovat nějakému žebrákovi a ani to nepoznají. Pokud by byli opravdu dobrými manažery, záleželo by jim i na tom, aby jejich zaměstnanci nebyli v postavení novodobých otroků. I to patří k jejich manažerské práci, zejména pak personální. Pokud to nemohou pochopit, jsou jen obyčejní vydřiduši. A jak vypadá ta idylka blahobytných škodováků? Určitě ne tak, jak ji popisuje personální šéf Škody Jahn nebo pan Kamberský. Většina z nich, při zdraví ohrožující práci třeba v lakovně nebo i jinde, nosí domů čistého 14 000 korun, ve kterých mají ještě započteny přesčasy i směnný provoz! Je třeba si nelhat do kapsy, pane Kamberský, zvláště když víte, že »zvednout kotvy« není a nikdy nebylo zvykem v krajině české, kde nežijí kočovníci, ale naopak lidé s vrozeným smyslem pro zakotvení. Ato pominu to, že zvednout kotvy bez bytu není jen tak! Zvednout kotvy mají spíše tendenci zahraniční investoři, kteří když dostatečně vysáli české dělníky, jedou za lehčí kořistí někam jinam. Ato bez toho, aby je někdo z pravicových ekonomů moralizoval.
Zdroj : www.kscm.cz