Vzpomínka na Karla Čapka
V letošním roce vzpomínáme 117. výročí narození a 69. výročí úmrtí našeho velkého spisovatele – Karla Čapka. Vzpomínka je o to živější , že současná doba a současná politická situace začíná značně připomínat dobu bezprostředně předcházející jeho úmrtí.Po menší úvaze musíme slovo úmrtí vyměnit za slovo uštvání. Ale kdo tuto velkou persónu nejen naší nýbrž světovou uštval? Na tomto místě bych dal slovo Juliu Fučíkovi který bezprostředně po jeho smrti napsal:
„Kdo ho vzal české kultuře? Smrt? Byla sama? Nikdo ji nepomáhal? Byl to ještě neodkvetlý život, který tu zlomila. Odkud měla sílu k tomu? Co všechno se tu složilo než padl tento člověk?“
Ano, otázka zní: „co všechno se tu složilo?“ Čím vším si vysloužil nenávist jistých kruhů? Odpověď je nasnadě. Tento spisovatel jako první postřehl nebezpečí ze strany Hitlera a jeho nacistického Německa. Nebál se ve svých divadelních hrách pojmenovat věci pravými jmény. Snažil se svými dopisy adresovanými předním světovým osobnostem, vyburcovat světovou veřejnost k boji proti nacistickému nebezpečí. Za toto vlastenectví a lidství se musel nesčetněkrát utkat nejen s domácími Němci, ale což je horší, i s jejich domácími přisluhovači a kolaboranty (v dnešní době by pravděpodobně zažíval to samé). Jeho schopnost odrážet útoky namířené proti jeho osobě, ač byl ke konci již velmi nemocen, přiváděla jeho oponenty i vyslovené nepřátelé, k nepříčetnosti. Stále více se objevovaly v „demokratických“ novinách štvavé a nenávistné útoky proti jeho osobě. Že za touto štvavou kampaní stáli pravicově smýšlející novináři dnes nikoho nepřekvapí. Hyena zůstane hyenou v jakékoli době a v jakémkoli režimu.
Kolikrát si musel Čapek připomenout ono známé: „Chceš-li aby tě národ nenáviděl, čiň pro něj dobro“.
Karel Čapek zemřel v zimě roku 1938. Musel se tak dožít mnichovské zrady západních velmocí. Toto se jej dotýkalo o to víc že byl obdivovatelem západní kultury a západní demokracie.
Jedno štěstí přece jen měl, zemřel dříve než naší vlast obsadili chlebodárci jeho štváčů! Jak by dopadl dostat se do rukou gestapa není těžké uhodnout, viz osud jeho bratra Josefa.
Na závěr bych ještě rád předal slovo Juliu Fučíkovi:
„ Byl to bohatý zjev. Jak trpké je pomyšlení nad jeho mrtvým tělem, že cizí řád a cizí svět tolik mohl vzít jeho básnickému duchu a celé lidské kultuře.“
Zdroj : člen Malesten