Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alexej Čepička

11. 6. 2007
(* 18. 10. 1910 Kroměříž, + 30. 9. 1990 Dobříš) - český právník, československý komunistický politik a generál

Před 2. světovou válkou byl A. Čepička advokátním koncipientem v Ostravě. Roku 1929 vstoupil do KSČ, v letech 1942-45 byl vězněn v nacistickém koncentračním táboře. Po válce se z komunistického politika okresního formátu rychle stal ministrem a jedním z předních funkcionářů KSČ. Snad i proto, že se oženil s dcerou K. Gottwalda.

Nejprve byl ministrem vnitřního obchodu. Už koncem roku 1947 rozvinul širokou populistickou kampaň kolem "odhalení" utajených zásob velkoobchodníků. V letech 1948-50 byl ministrem spravedlnosti. Jeho nemalou zásluhou se československá justice stala důležitým článkem komunistického monopolu moci. Byla likvidována nezávislost soudců. Soudci nebyli vázáni pouze zákony, ale i nařízeními vlády, ministerstev a dalších úřadů. Klíčovou postavou justice se místo soudce stal prokurátor a byla provedena čistka mezi "neposlušnými" advokáty. Vše rozhodovaly orgány bezpečnosti a různá uskupení funkcionářů KSČ ("trojky", "pětky" atd.), které v politických procesech předem určovaly také výši trestu. "Socialistická zákonnost", charakterizovaná zákonem č. 231/1948, na jehož základě bylo během pěti let odsouzeno k mnohaletým trestům asi 100 000 osob, zřizovány tábory nucené práce, prováděny justiční vraždy - to vše byla Čepičkova justice.

V letech 1950-56 byl armádním generálem a ministrem národní obrany. S nástupem do funkce zavedl do armády řadu kultů obvyklých u sovětských maršálů. Prostředky vydávané na armádu a zbrojení plně odpovídaly přípravám na 3. světovou válku. Nad československou armádou bděli sovětští vojenští poradci, byly do ní zavedeny sovětské řády a předpisy, podstatně se změnily i velitelské kádry. Od září 1950 byly v armádě zřizovány pomocné technické prapory - PTP, tzv. "černí baroni", v nichž v podmínkách táborů nucených prací a bez rozdílu věku sloužili sedláci i jejich synové, kněží, intelektuálové a jiné "lidově demokratickému zřízení nepřátelské živly". Jejich osudy ovšem nebyly zdaleka tak humorné, jak by se mohlo zdát podle Švandrlíkových Černých baronů.

Po XX. sjezdu KSSS v roce 1956 se Čepička, jako jeden z hlavních viníků politických procesů a dalších hrůz první poloviny 50. let, stal neúnosným i pro tehdejší vedení komunistické strany a státu. Nejprve byl "potrestán" jinou funkcí a stal se předsedou Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. Teprve roku 1963 byl vyloučen z KSČ a dalších 27 let žil životem dobře zabezpečeného důchodce. Lidé, kteří se stali obětí jeho řádění v nejvyšších stranických a státních funkcích - pokud vůbec přežili - dlouho marně čekali na rehabilitaci a odškodnění. A mnozí z nich čekají dodnes."

 "Poruším zákon tolikrát, kolikrát to bude politicky prospěšné."