Antonín Novotný
(10. 12. 1904 – 28. 1. 1975)
Původním povoláním by strojní zámečník.Členem KSČ se stal v roce 1921. Ve dvacátých letech byl funkcionářem proletářského tělovýchovného hnutí. Od 1929 do 1937 zastával různé funkce v pražské krajské organizaci KSČ . 1937 – 1938 krajský tajemník v Hodoníně. Od roku 1938 do roku 1941 se podílel na ilegální činnosti KSČ za což byl v letech 1941 – 1945 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Od 1946 do 1968 člen ÚV KSČ, 1951 – 1968 člen předsednictva ÚV KSČ (1954 – 1962 člen politbyra), 1951 – 1953 tajemník a 1953 – 1968 první tajemník ÚV KSČ. Od 19. 11. 1957 do 22. 3. 1968 president ČSR později ČSSR. 1959 – 1968 předseda ÚV Národní fronty. Značný podíl na přehmatech z padesátých let (Slánský, slovenští buržoazní nacionalisté). Velmi špatné vztahy měl se Slováky. V šedesátých letech postupná liberalizace poměrů. Po kritice na lednovém plénu odstoupil 5. 1. 1968 s funkce 1. tajemníka ÚV KSČ a po štvanici zorganizované tiskem donucen rezignovat i na funkci presidenta republiky. Až do roku 1971 (XIV. Sjezd KSČ) mu bylo pozastaveno členství v KSČ. Zemřel 28. 1. 1975. Pohřeb za bedlivého dozoru Státní bezpečnosti. Jeho písemnosti okamžitě po smrti zabaveny. Bezpečností. Zajímavé pro studium jsou jeho vzpomínky z knihy Rudolfa Černého – Exprezident . Osobně velmi skromný člověk a nedoceněná osobnost poplivaná Dubčekovým i Husákovým vedením. Nyní s odstupem více než třiceti let od jeho skonu, je možnost se na tuto osobnost našeho i světového komunistického hnutí podívat bez osobních předsudků a spravedlivě ohodnotit jeho roli v našich dějinách.
„Naše strana sešla ze správného uplatňování leninských metod, kdy byla porušována zásada kolektivního vedení. Strana se dostala do izolace od pracujících. To všechno vedlo k tomu, že byly stále více uplatňovány administrativní formy v práci a životě strany byla oslabená vedoucí úloha strany. Někteří funkcionáři, si vedoucí úlohu strany představovali jako prosazování vlastní libovůle.“
/Antonín Novotný na XII. sjezdu KSČ 1962/
